Lilly byla malou holčičkou z vesnice. Měla dlouhé, blonďaté vlasy se zrzavým nádechem, které se jí na světle třpytily jako drahokam. Její zelené oči měly jakousi jiskru a pár pih na obličeji jí dělaly terčem posměchu. Na svět ji štěstí nedoprovázelo, rodiče se jí zřekli a ona žila se svým nevlastním strýčkem Chuckem, který už má mladá leta také za sebou. Pro všechny byl podivínem, ale Lilly ho před každým vždy bránila, možná proto byla jinak osamělá.

,,Lilly, večeře!" zavolal Chuck a doufál, že ho Lilly na půdě slyší. Bylo to její oblíbené místo, stovky zaprášených knih, cítila se tam v bezpečí. ,,Jasně, už běžím!" odpověděla strýčkovi, který pro ni byl vším a rukou smetla pavučinu co se jí zachytila na ruce. ,,Jdi si umýt ty ruce." usmál se. "Víš, když jsem byl malý, byl jsem jako ty." "Jak to myslíš?" "Neměl jsem moc kamarádů, jen jednu skutečnou přítelkyni, do té doby jsem si ale připadal sám. Člověk si musí v životě projít i těžkými částmi života, ale věř, že stojí za to." Lilly mlčela a překvapivě hleděla na Chucka.

Po večeři a dlouhé, úmorné práci na zahradě starého rodinného domku se šlo zalehnout do postelí. Lilly ale nemohla spát. Se strýčkem se nikdy nehádala, ale přesto si začíná připadat sama. Napadaly jí myšlenky, že je třeba on ten důvod, proč nemá kamarády. Potichu plakala do polštáře a rozhodla se, že se půjde projít. Strýčka se nezeptala, potichu otevřela okno svého pokojíčku, který byl v přízemí a vyskočila ven. Lehla si do trávy a pozorovala hvězdy. Přemýšlela, proč nemá rodiče jako ostatní děti. Nikomu přeci nic neudělala. Všude byl naprostý klid, bylo slyšet pouze cvrlikání cvrčků. V tom ze křoví vzlétli havrani, kteří hlasitě krákali a vypadali vystrašeně. Lilly se polekala.

"Haló, je tam někdo?" zeptala se vystrašeně. Odpověď ale nepřicházela, místo ní se objevila modrá záře, která šla z hlubokého lesa. Holčičku napadlo, že tam před několika lety stála stará, dřevěná kůlna. To je tam dodnes? Už tenkrát byla na spadnutí, nikdo v ní nemůže žít. "Lilly, okamžitě se vrať domů!" křičel naštvaně Chuck, který právě zjistil, že Lilly neleží v postýlce. Rozběhla se tedy domů a šla spát. Ještě předtím si ale všimla strýčkova rozpačitého výrazu na tváři. "Co jsi viděla Lilly?" ptal se a potlačoval slzy. Holčička mu ale nedokázala odpovědět. Co to vlastně bylo?